Význam třídy Míru (dříve Královské, ve sledovaném období Wilsonovy) jako hlavního obchodního a dopravního uzlu zdůrazňovala neustálá stavební činnost v této lokalitě. Právě sem umisťovala většina celostátních i regionálních firem své prodejny a provozovny. Stejně tak postupoval technický a provaznický závod Václav Kovařík, Pardubice, jenž zakoupil menší patrový objekt čp. 97 se sedlovou střechou a obloukovou atikou. Výdělečné prodejní prostory využívané od dvacátých let minulého století umožnily investici manželů Kolaříkových do vybudování nového obchodního a obytného domu. V květnu 1935 upozorňoval na stavbu sousedního nového domu Sekuritas stavitele Konárovského a evidentně zde hájil svůj zájem, vybudovat velmi brzo vlastní nový objekt: „ S domem … mám společnou zeď, do které jsou zapnuty konstrukce stropní mého domu. … dávám souhlas k zbourání této společné zdi, bude-li tato při stavbě novou nahrazena v dostatečné síle, tak, aby konstrukce stropní mého domu mohly býti do ní znovu zapuštěny. Jinak proti stavbě nemám námitek a jsou tudíž šířené pověsti o mě jako bych bránil stavbě, bezpodstatné.“ Kolařík se však nechtěl nechat zahanbit, a proto už na podzim nechal nechat zpracovat návrh nového domu Karlem Řepou. Zboural původní objekt a jeho záměr také hodnotil místní veřejnost včetně tisku: „Pardubice jeho rozhodnutím jsou příjemně překvapeny. Pardubáci jsou panu Kolaříkovi proto vděční.“ Návrh schválila městská rada stavebním povolením z 11. října stejného roku, dokončení stavby následovalo 19. června 1936 kolaudací. Většinu prostor Řepa navrhoval pro obytné využití a z toho důvodu berní správa osvobodila objekt od domovní daně.

Karel Řepa pojal čtyřpatrový objekt s rovnou střechou standardními výrazovými prostředky třicátých let 20. století. Zvolil tedy prvky funkcionalismu (pravidelný rastr oken, fasáda prostá dekorace, rovné střechy), které elegantně kombinoval s dynamickými částmi (arkýř). Kubickou hmotu domu zasadil do pravidelně rozvrženého parteru obchodních prostor. Fasádu po obou stranách sjednotil rastrem obdélníkových oken a s odkazem ke svému klasickému vzdělání u Jožeho Plečnika volil jemnou korunní římsu. Pravidelný rytmus uliční fasády domu narušil pouze široký arkýř opláštěný béžovým obkladem, prostupující první až třetí podlaží objektu. Za hlavní dynamický prvek Řepa využil konkávně prohnutou hmotu arkýře, na nárožích zakončeného pravoúhlými zalomenými úseky. V posledním podlaží odstranil Řepa hmotu zmíněného prvku a vytvořil zde polozapuštěný balkón, který ještě zdůraznil obkladem oranžové barvy režných cihel.

Architekt vycházel ze stavebníkova přání spojit obchodní a výrobní prostory s nájemním bydlením. Zároveň Řepa akcentoval reprezentativní význam objektu na hlavní městské třídě. Stejně jako ostatní projektanti ve třicátých letech minulého století volil variantu železobetonového skeletu stavby s cihelnými vyzdívkami. Důležitost skladišť pro obchodní prostory vzal Řepa v úvahu v návrhu suterénu, kam situoval tři místnosti pro tento účel. Přízemní partii na přání Václava Kolaříka členil rozsáhlými obchodními prostory. Aby dosáhl co největší, ničím neomezované prodejní plochy, volil pouze železobetonové nosné pilíře. Prostory pak doplnil o světlíky. Kromě prodejny provaznického závodu stavebníka si zde prostory pronajal také František Koten. Ten si zde nechal svým švagrem Josefem Grusem navrhnout obchodní prostory s pultem a vestavěnými skříněmi v červeném provedení. Jiří Solar, který se staral o propagaci podniku Rádio Koten, navrhl reklamní řešení včetně úpravy výkladce, typografie obchodu a neonového nápisu na střeše objektu. Poslední prostor v přízemí pak obsadila prodejna prádla Vlastibora Svobody. Do přízemí autor navrhoval krytý průjezd do dvorní strany a k hlavnímu vchodu do domu se schodištěm. Do dvorního úzkého křídla ve východní části parcely, Řepa situoval jednopokojový byt domovníka, prádelnu, dřevníky, kůlnu a dílny. Adaptoval také starší dvorní stavbu na skladiště a garáž pro Kolaříkovu firmu. Rodina Kolaříkových obývala čtyřpokojový byt v prvním patře, jenž projektant vybavil také kuchyní, sociálním zařízením, mimo jiné i ubytováním pro služebnou. Do západní části prvního podlaží Řepa navrhl lékařskou ordinaci s rentgenem a čekárnou. Od 23. června 1936 zde začal ordinovat MUDr. Kamil Jírek z pardubické nemocnice. Do dvorního křídla autor situoval dvoupokojový byt se sociálním zařízením a kuchyní. Druhé, třetí i čtvrté podlaží Řepa řešil stejně, do každého umístil dva dvoupokojové byty s plným vybavením. Druhé patro dvorního křídla projektant určil pro kanceláře Kolaříkovy firmy a do třetího podlaží navrhl prádelnu se sušárnami.

Kancelářské prostory si v domě krátce po dostavění pronajímal známý pardubický právník Pavel Thein. V padesátých letech 20. století v domě Kolaříkových žil mimo jiné syn Jaroslav, právo vlastnické k objektu měla také dcera Marie. 

Objekt chráněný jako kulturní památka má dodnes původní dřevěná okna a kachlové obklady v arkýři. Necitlivě je pozměněná pouze část obchodního parteru a původní průjezd, který je uzavřen nepůvodními dveřmi. Dům je výraznou ukázkou dozrání Řepovy architektonické tvorby, jež plně vykrystalizovala ve stavbě nového pardubického nádraží. Objekt dokládá, že architekt plně vstřebal tehdejší moderní architektonické trendy, jež umně kombinoval s místní stavební tradicí a došel tak k vlastnímu rukopisu.

MB