Sochař a keramik Karel Hyliš prožil celý život v Havlíčkově Brodě na Vysočině, jeho teoretické i výtvarné působení ale přesahovalo hranice regionu, a to mimo jiné i díky roli vysokoškolského pedagoga a člena výboru Svazu českých výtvarných umělců v Hradci Králové a komise pro spolupráci výtvarníka s architektem.  

Studoval na Státní odborné škole keramické v Bechyni a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Otto Eckerta. Od roku 1960 vyučoval na Pedagogickém institutu v Jihlavě, v roce 1965 přešel na Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích, kde byl roku 1978 jmenován docentem a v roce 1988 profesorem pro obor sochařství. Na katedře výtvarné výchovy zde vyučoval modelování a výtvarné konstruování až do poloviny 90. let. 

Věnoval se sochařství v kameni, dřevě i keramice, ale také medailérství a kresbě uhlem. Jeho hlavním tématem byl portrét a lidská postava, u nichž skrze zjednodušení a stylizaci tvaru směřoval až k archetypizaci zobrazení. V 60. letech se přechodně přiklonil k abstrakci a alternativním materiálům, posléze se ale vrátil zpět k figuraci. Během 70. a 80. let vytvořil množství uměleckých děl pro veřejný prostor měst ve východních Čechách a na Vysočině. I mezi nimi jsou výtvarně nejsilnější právě figurální objekty z kamene. 

Samostatně vystavoval zejména na Vysočině, zúčastnil se ale také řady kolektivních výstav u nás i v zahraničí. Byl členem skupiny Brno´57, s níž vystavoval na několika zásadních prezentacích mladých umělců 60. let. Jeho dílo je součástí sbírky Národní galerie v Praze a řady galerijních sbírek východních a jižních Čech i Vysočiny. 

Zuzana Trnková, 2025